Je to už nějaký ten pátek, co přišla na svět. Přesto si na ni často vzpomenu, přesto cítím krásné propojení s ní i celou její krásnou rodinou. Když jsme se na porod připravovali, Zuzka i její muž David byli naklonění variantě porodu doma. Vnímala jsem, že Zuzka to cítí hlavně tělem a srdcem, David zodpovědně zapisoval a v hlavě přemítal o všech možnostech.

Vše okolo jejího narození bylo hodně zvláštní, setkala jsem se před porodem i s její babičkou, s jejími dvěma bratry. Po porodu zase s další rodinou na poporodním setkání, náhodou. Jakoby držela ochranná křídla nad nimi všemi a do toho sestupovala dolů do jejich energie, do jejich krásné rodiny.

Není důležitý čas, kdy praskla voda nebo čas narození, důležité je, že přišla, že nám ukázala, že láska a radost jsou ty emoce, které děti u porodu potřebují a pak jde vše krásně a rychle. Není ani důležité místo, kde přišla na svět, důležité byly pro ni okolnosti – přítomnost skvělých, milujících rodičů a sourozenců, čisté vztahy, klid, sounáležitost a souhra. Počkala, abych i já mohla být u porodu.

Vyjíždím do noci, těším se! Vnímám, jak mě David vřele vítá a vede mě za Zuzkou. Prodýchává zatím mírné, ale pravidelné vlny, které už nějakou dobu trvají. Je klidná, soustředí se na sebe a miminko, moc toho nepotřebuje. Stah za stahem, jako příliv a odliv. Přijímá ho, on otevře a uvolní, co má a pak ho s láskou propustí. Je to dar, který otevírá cestu k miminku a ona to ví a cítí. Když potřebuje, opře se o svého muže. Při silnějších vlnách jí pomůže voda v bazénku, je uvolněná, usmívá se na mě mezi stahy, občas prohodíme pár slov.

Sypu do vody okvětní lístky růže, kterou David koupil, aby jí připomínala, jak hezky se má při porodu otevírat. Silné a časté stahy, úsměv přechází v silnější soustředění. A najednou přichází tlak, pomáhám jí ven z vody a velmi rychle po té se rodí černovlasé, kouzelné miminko. Je to holčička! Po dvou klucích jako za odměnu! Oba jsou přešťastní a jejich miminko také, když odpočívá v náručí své mámy.

Po porodu přichází i babička a jeden z kluků. Vítají Amálku a vše je tak idylické, až se chce plakat. Ale přitom je vše tak přirozené. Vnímám, jak moc pro nás všechny udělala. Otevřela nám všem oči, ukázala nám, že svět odkud přicházejí, je tak křišťálově čistý, že vlastně nic kromě lásky neexistuje.

Bylo mi ctí a potěšením, provázet Tě, Amálko, Tvým zrozením.

Bylo mi ctí a potěšením, Zuzko a Davide, být soušástí vašeho životního příběhu.

Vítej, Amálie, lotosově narozená.

S láskou, Jana