Jmenuji se Jana, bydlím v Českém Těšíně se svým mužem a třemi dětmi. Po vlastních
prožitcích z těhotenství, porodů a péče o děti jsem se rozhodla provázet ženy v tomto období
života.
Na první porod jsem se moc nepřipravovala, máma mě vyprovodila do porodnice slovy: “Já i babička jsme hezky porodily, nemáš se čeho bát.” Prožila jsem přirozený porod, ale proběhlo mnoho zásahů, o kterých jsem nic nevěděla. Byli jsme s mužem mladí, nezkušení, skromní a respektovali jsme plně, co se se mnou i miminkem dělo. Teď už celý prožitek vnímám jinak, jako zkušenost, která mě inspirovala k mé práci. Ale tehdy jsem se domů vrátila jako zbitý pes, unavená, uplakaná, bolavá na těle i na duši s malým uzlíčkem v náručí, který jsem milovala, ale se kterým jsem si nevěděla rady. Čas vše postupně hojil, přesto jsme nad dalším miminkem nepřemýšleli. Neplánovaně jsem ale bez nástupu menstruace otěhotněla velmi brzy při plném kojení.
Nenechala jsem už prožívání těhotenství a porodu náhodě a využila prvních vlaštovek v té době. Chodila jsem dvakrát týdně cvičit k porodní bábě, která nás připravovala na porod jak fyzicky, tak po duševní stránce. Byla jsem nadšená, když jsem ji v den porodu potkala na příjmu. ,,Jééé, vy budete se mnou u porodu?, zajásala jsem.” ,,Bude s vámi moje kolegyně, já jsem zrovna dnes na oddělení, střídáme se,” řekla a napojila mě na monitoring miminka. ,,Ale vy jste přece chodila ke mně na cvičení, porodíte hezky.” Překvapilo mě, jak málo stačilo. Žena, která mě znala a kterou jsem znala já, souznění, uklidnění, letmé pohlazení, známý hlas. To vše mě uklidnilo a dodalo nový pocit jistoty a bezpečí. Vyrostla jsem uvnitř a najednou jsem více důvěřovala sama sobě a svému tělu. Jen pár vět, klidný hlas a pohlazení. Byl to velmi léčivý moment..
A porod syna? Byl překvapivě rychlý. Po necelých dvou letech za námi přišlo třetí miminko. Začala jsem číst knihy o přirozených porodech a téma zrození se mi stalo velmi blízkým. Zamilovala jsem si knihu Porod bez násilí od F. Leboyera a podle ní sestavila i porodní plán pro můj třetí porod. Byl krásný, podle mých představ a pocitů z těhotenství.Provázela mě pak dlouho myšlenka: “Proč by žena měla rodit třikrát, aby měla z porodu hezký zážitek?” Došla jsem svým úsilím a pocitem k pozitivní zkušenosti z porodu a porod proběhl tak, jak si přejí a jak je přirozené. Ale až třetí. A tak jsem začala přemýšlet o tom, že by bylo hezké být oporou dalším maminkám v těhotenství, při porodu a v šestinedělí, aby na to nebyly samy. Poradit, pomoci, pohladit, uklidnit a dodat sílu a jistotu v sebe sama.
