Majku a jejího muže Standu poznávám na předporodním setkání pár měsíců před porodem. Čekají druhé miminko a už první Terezku rodili s dulou před pár lety v Brně. Představu o mé podpoře tedy mají a můžeme si povídat i o jiných důležitých věcech, jako je třeba vyrovnání se s některými událostmi v životě, které by mohly porod ovlivnit. Příprava na porod není tedy jen o předání informací, ale i psychické práci na sobě. Je překrásné vnímat pak změnu na ženách, jejich oči, pohled, výraz, vyzařování. Ta změna byla na Majce prostě fascinující a já věděla, že miminko je spokojené a že její porod bude krásný.

Na bráně nás čekají antivirová opatření, ale ještě je to období, kdy mohu na sál, i Standa. Přesto už ví, že tam nebudou trávit hodně času a pokud budou v pořádku, pojedou ambulantně domů. Dlouhou chodbou na porodní oddělení, několik silných stahů, rovnou na sál, stahy sílí. Sestřička nám pouští aromadifuzér s levandulí, mluví potichu, respektují. Pomáháme se Standou Majce měnit polohy a ona dýchá a vnímá téměř jen sebe a miminko a své tělo. Z telefonu zní afirmace k porodu, mám pocit, že je vnímají i všichni okolo, nejen rodící máma. „Vybírám si pro svůj porod místo, se kterým jsem v souladu.“ „Cítím se v bezpečí.“ „Mé tělo se otevírá.“

Majka se postupně zvedá z postele, začínají vlny nutící tlačit… do stoje, pak se opírá o svého muže, drží se nás obou kolem ramen a klečí a pak na porodní vak, kde zaboří hlavu. Nahřívám hráz, paní doktorka ještě kontroluje otevření. Ještě chybí kousek místa, ale miminko si nedá říct a na 3 silné vlny je venku. Milovaná Alžbětka putuje na mou prosbu mezi nohama mámy do náruče a pak už rodiče vítají miminko a já fotím krásné první chvíle.

Přesouváme se na postel a po dvouhodinovém bondingu jdu s Majkou do sprchy, Standa hrdě s miminkem na hrudi užívá první chvíle tělo na tělo. Je úžasné sledovat a vnímat tu obrovskou lásku a něhu, s jakou si tito rodiče oblékají své miminko a vkládají do autosedačky. Ještě doporučení a poučení ze strany zdravotníků a zase stejnou antivirovou bránou odcházíme domů.

Tam Majku čeká její skvělá máma. Objímají se, babička vítá miminko. Ještě připravuji placentový koktejl a babička jím svou dceru při kojení krmí. Setkání tří generací, babička, Majka a její Alžbětka v náručí na prsu. Máma krmí dceru a druhá máma kojí dceru. Výživa, a to nejen fyzická, teče celou ženskou rodovou linií. Fotím a uvědomuji si ten krásný dar, který mohou tyto tři ženy hned po porodu prožívat.

Ještě dělám na památku otisk placenty, přetahujeme fotky do počítače a vracím se ke své rodině. Po cestě vzpomínám na svoji babičku Alžbětu, která mě často hlídala a učila lásce k přírodě a úctě k Zemi.

Alžbětko, ať jsi zdravá a všemi stále milovaná, jako tomu bylo hned po Tvém narození.

S láskou Jana